Významným nástrojem, který zaštiťuje právní oporu a definuje pojem krajinný ráz je zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších přepisů a Evropská úmluva o Krajině z Florencie 20. 10. 2000, jež naše republika ratifikovala v roce 2004.

Podle § 12 z. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdější přepisů je krajinný ráz definován jako: zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.

K umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Proces hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz je započat na podnět OOP, který si jej dle platné legislativy může vyžádat, pokud se domnívá, že by mohlo dojít ke snížení jeho hodnoty, případně jeho změně. Po konzultacích s OOP je na základě uznávaných metodik vypracován posudek, jehož obsah je zaměřen na posouzení vlivu záměru na kulturní, historickou a také na pohledovou charakteristiku místa záměru a jeho vlivu na krajinný ráz. Vypracovaný posudek je předán OOP, který jej použije jako jeden z podkladů pro rozhodování v např. stavebním řízení.

Posuzováním vlivů navrhovaných staveb se zabýváme více než 10 let.